Tak jsem si rikala, ze uz tady trochu stagnuju, ale neni cas ;-)
pokusim se postupne dodelat vsechny vylety, treba to stihnu driv, nez se vratim domu nadobro...
Muj oblibeny ucitel Juan Ramon Jimenez nam 23. listopadu v ramci sveho predmetu Bases culturales de educacion zaridil vylet po okolnich krasach...
Po ctvrtecni fieste se vstavalo trochu tezce, ale akademicka pulhodinka byla v cajku...
prvni cesta smerovala do Almonte:
mistni kostelik s vanocni vyzdobou:
navsteva radnice, kde nas ocekavala slecna pruvodkyne, ktera kupodivu mluvila anglicky ;-)
klasicke patio uprostred stavby, coz se v lete hodi maximalne k opalovani ;-)
dalsi navsteva byla mistniho muzea umeni, kde vystavoval jakysi portugalsky umelec:
a dale etnograficke muzeum mestecka a tato fotecka byla poslednim zachvevem meho milovaneho fotacku:
autobus nas odvezl do dalsi vesnice El Rocío do muzea zasvecenemu panne Rocío (Virgen de la Rocío), kvuli niz se kazdorocne kona velka fiesta...
takhle pekne nam Juan Ramon vypravel... a jeho bery, bery (mysleno very, very) je fakt nezapomenutelny:
exponat...
a takovyhle stavby se jednou za petiletku stavi kvuli pruvodu:
o Virgen de la Rocío se svadely a svadi pekny bitky, aby si na ni mohli vsichni sahnout a nest ji, teda ovsem pouze vsichni chlapi:
jinak tohle mestecko oziva pouze jednou za rok, jinak pripomina westernovy mesta duchu, v dali se pasou divoky kone...
a pisek jsem vysypavala z bot jeste tyden...
a to uz je Rocío, ktera si jednou rocne udela prochazku kolem vesnice a zbytek roku stravi ve zlate:
jeste jedna westernova:
dalsi cesta vedla do narodniho parku Doñana, sice jen na kraj, ale citit les bylo fajn:
tady se sbiraly sisky, ze kterych jsme si pak pochutnavali na piña oriskach:
jedna spolecna fotecka cestou z vyhlidky na vodni ptactvo:
k videni byla ruzna vegetace:
a chodniky...
pak uz jen zamavat Rocío a domu...
den nam vysel paradne, az vecer lilo jak z konve, ale to uz bylo jedno ;-)