skolni exkurze

Tak jsem si rikala, ze uz tady trochu stagnuju, ale neni cas ;-)

pokusim se postupne dodelat vsechny vylety, treba to stihnu driv, nez se vratim domu nadobro...

Muj oblibeny ucitel Juan Ramon Jimenez nam 23. listopadu v ramci sveho predmetu Bases culturales de educacion zaridil vylet po okolnich krasach...

Po ctvrtecni fieste se vstavalo trochu tezce, ale akademicka pulhodinka byla v cajku...

prvni cesta smerovala do Almonte:

mistni kostelik s vanocni vyzdobou:

navsteva radnice, kde nas ocekavala slecna pruvodkyne, ktera kupodivu mluvila anglicky ;-)

klasicke patio uprostred stavby, coz se v lete hodi maximalne k opalovani ;-)

dalsi navsteva byla mistniho muzea umeni, kde vystavoval jakysi portugalsky umelec:

a dale etnograficke muzeum mestecka a tato fotecka byla poslednim zachvevem meho milovaneho fotacku:

autobus nas odvezl do dalsi vesnice El Rocío do muzea zasvecenemu panne Rocío (Virgen de la Rocío), kvuli niz se kazdorocne kona velka fiesta...

takhle pekne nam Juan Ramon vypravel... a jeho bery, bery (mysleno very, very) je fakt nezapomenutelny:

exponat...

a takovyhle stavby se jednou za petiletku stavi kvuli pruvodu:

o Virgen de la Rocío se svadely a svadi pekny bitky, aby si na ni mohli vsichni sahnout a nest ji, teda ovsem pouze vsichni chlapi:

jinak tohle mestecko oziva pouze jednou za rok, jinak pripomina westernovy mesta duchu, v dali se pasou divoky kone...

a pisek jsem vysypavala z bot jeste tyden...

a to uz je Rocío, ktera si jednou rocne udela prochazku kolem vesnice a zbytek roku stravi ve zlate:

jeste jedna westernova:

dalsi cesta vedla do narodniho parku Doñana, sice jen na kraj, ale citit les bylo fajn:

tady se sbiraly sisky, ze kterych jsme si pak pochutnavali na piña oriskach:

jedna spolecna fotecka cestou z vyhlidky na vodni ptactvo:

k videni byla ruzna vegetace:

a chodniky...

pak uz jen zamavat Rocío a domu...

den nam vysel paradne, az vecer lilo jak z konve, ale to uz bylo jedno ;-)